Ako sa dnes máš? 17

Děkuju, přátelé, za slova podpory a za držení palců.
@Lucas To, že jsem to zvládla každý rok, mi pomáhá k tomu, aby ten strach byl menší, ale překvapuje mě, že tam přesto je. Čekala jsem, že po tolika letech, co chodí syn do školy, bych se už strachovat nemusela vůbec. Možná je to i tím, že minulé roky přijela vždy na začátku školního roku moje tchýně, která pro mě vždy byla něco jako záchranná brzda, ale letos může přijet nejdřív možná až koncem září (september). A je tu navíc ta manželova pracovní cesta. Jak říkají Murphyho zákony, když se něco se*e, tak pořádně (víc věcí najednou).
Když je mi dobře, beru to všechno jako výzvu, kterou přece určitě zvládnu. Že dokážu ostatním, že na to mám.
A typicky, když jsem unavená, si vzpomenu na všechny nedávné věci, které se mi nepodařily stoprocentně tak, jak jsem si představovala, a najednou přijdou úzkosti, které musím přebíjet děláním něčeho (třeba díváním se na filmy/seriály), co mi odvede pozornost na něco příjemnějšího.
K psychiatričce jdu až v říjnu (október) - myslíš, že bych se jí o této svojí nynější úzkosti měla zmínit? Já jí kvůli tomu nechci volat předčasně, protože vím, že by mi poradila zvýšení dávek Neurolu. A myslím si, že některé strachy si můžu dovolit "odžít" (pokud mě zrovna neohrožují).
Co se týká ID, tak po poslední hospitalizaci mi dali plný ID na 2 roky, potom bez mé přítomnosti prodloužili o 3 roky a potom opět beze mě prodloužili o 5 let.... tedy teď jde možná i o to, jestli prodlouží už natrvalo. Vím tedy, že moje psychiatrička mi dokáže napsat takový posudek, aby mi to prodloužili bez mé přítomnosti, ale mám docela strach, jestli bude ochotná mi to zase tak napsat. Připadám si teď trochu jako hypochondr.

@Jaro123444 Myslím si, že nejsem zase tak moc psychicky na dně jako ty, soudě podle toho, jak jsi tady popisoval své stavy. A to ti hraje do karet. Tvoje psychiatrička by ti to měla napsat do posudku. A myslím si, že máš šanci získat aspoň částečný ID. Záleží na tom, jak ti to psychiatrička napíše. Ty i já máme strach, jak nám to s ID dopadne, ale nemůžeme to vědět předem. Tudíž je to tak 50 na 50.
A co se týká toho, že bys byl rád i za částečný ID (kdežto já mám aspoň částečný zaručený určitě), tak to je prostě tím, že jsme každý jinde: ty jsi na samém začátku cesty, ještě nevíš, jestli budeš schopný pracovat a pokud ano, tak jak dlouho. A nejde to jinak, než si to vyzkoušet. Třeba za nějakou dobu budeš mít i plný ID, pokud se zjistí, že nedokážeš pracovat. (Já ti ale spíš přeju, aby se ti zdraví zlepšilo a abys mohl zase studovat nebo jít pracovat.)
Já jsem někde v prostředu cesty: do starobního důchodu (konce mojí kariérní cesty) mám ještě daleko, ale už mám za sebou pracovní zkušenosti, které mi ukázaly, že dlouhodobá práce nebo práce pod stresem nebo práce ve špatném kolektivu pro mě mají fatální důsledky. Já už vím jistě, že jsem vážně nemocná, proto ten aspoň částečný důchod. (A proč se bojím částečného důchodu, proč se bojím jít znovu do práce, jsem vysvětlila ve svém minulém příspěvku.)
Závěrem bych ti ráda ještě připomněla, že si myslím, že máš větší naději na ID, než si sám myslíš. Když je ti (teď dlouhodobě) špatně, máš tendenci vidět všechno černěji, než jaké to ve skutečnosti je (což je myslím docela běžné a pochopitelné).

@motylek
Ono to patrí aj k nám, že bojíme sa opätovne a zas a zas, hoci sme nastávajúci stresor neraz statočne zvládli. Akoby to bola vždy nová a nepoznaná výzva... A hoci zatiaľ tvoja situácia vyzerá trosku čierno, že budeš na všetko sama a bez pomoci, vnímam ťa ako racionálnu bytosť a som presvedčený, že keď sa do toho "zahryzneš", zvládneš to!   Keď už teda sa ti nepodarí skoršie sedenie u psychologičky, za mňa vrelo odporúčam skontaktovať sa s pani psychiatričkou - októbrový termín je dosť ďaleko a sama si sa vyjadrila, že sa ti priťažilo. To sú veci, o ktorých isto má psychiater vedieť a poradiť - ak nie je možná osobná návšteva, za mňa môžem povedať, že aj pár povzbudivých viet od lekára cez telefón a úprava medikácie (spomínané navýšenie Neurolu napríklad) na upokojenie zvýšeného napätia mi príde ako veľká pomoc, ktorá stojí za to! Vždy je lepšie zdravotný problém zachytiť včas, ako potom nedajbože upadnúť do dekompenzácie.  Navyše, aj telefonická komunikácia sa zaznamenáva do zdravotnej karty.
A pravda, keď je človek pri sile a stabilizovaný, obavy sú potlačené do úzadia. No keď príde vyťaženie, najradšej by sme pred nahromadenými problémami strčili hlavu do piesku - inak to mi sama povedala psychiatrička a je to ozaj ľudské, prirodzené. Avšak u nás je úzkostné prežívanie násobne silnejšie, preto nie si žiadny hypochonder.
Navyše je veľmi fajn, že spomínané stavy vieš preklenúť zameraním sa aj na inú činnosť. Za mňa palec hore  
Tak či onak, psychiater podľa mojich skúseností píše reálny obraz pacienta bez toho, aby niečo tajil alebo navyše "prikrášlil". A vidím, že si si už čo-to preskákala, obavy sú síce namieste (kto by nemal?),  avšak pri závažných diagnózach sa hľadí na vec tak, že liečba je dlhodobá (neraz celoživotná) a pacient je v mnohých oblastiach výrazne znevýhodnený oproti ostatným, navyše keď nepriaznivý duševný stav spôsobuje pre jednotlivca extrémnu záťaž fungovania v spoločnosti.
O tom vlastne celý ID je... A máš isto naň nárok v plnej miere.
Držím ti silno palce do nastávajúcich dní

@Lucas Díky moc za povzbudivá slova. Kéž by byli všichni pracovníci ordinace, kam docházím, tak empatičtí. Když jsem měla úzkosti minule (před čtvrt rokem) a nechápala jsem, co se se mnou děje, volala jsem psychiatričce, vzala to sestra a strohým hlasem mi oznámila, že paní doktorka má moc práce a neposkytuje žádné konzultace.  
Každopádně jsem se díky tobě rozhodla, že tam zítra zavolám (i když je mi dnes už trochu líp) a budu informovat doktorku o svém psychickém stavu v posledních dnech. Asi by měla vědět, jak mi občas bývá. Nemívám ve zvyku si jí stěžovat, ale možná dělám chybu, neměla bych si hrát na hrdinku. Koneckonců psychiatr potřebuje vědět, jak se jeho pacienti mají. A shodou náhod jsem se jí při poslední návštěvě na konci července (júl) ptala, jestli jí můžu zavolat, kdyby se něco dělo, a ona souhlasila. Takže díky za dobrou radu.

Ahojte kamaráti a kamarátky,
Mám sa veľmi dobre a aj nálada je celkom dobrá. Horšie je to tradične s negatívnymi príznakmi ako aj koncentráciou, ale tieto vecí nebudú dobre už asi nikdy. Tiež sa unavím veľmi rýchlo. Nič nie je len čiernobiele. Treba stále na sebe pracovať. Momentálne vyhľadávam aktivity rôzneho druhu. Plánovanie je však stále veľký otáznik, ale je zaujímavé, že tie 4 vecí zvládam už celkom dobre.

Tiež mám to aj trochu ťažšie teraz, keďže od soboty (budú týždeň) máme návštevu. Prišla sestra so synovcom a snažím sa aj s nimi užívať si spoločné chvíle. Darí sa mi to celkom. Malý je na svoj vek už celkom šikovný. Je s ním aj sranda...

Terapia hrou 02

https://dusanfajnor.blog.pravda.sk/2023/08/28/terapia-hrou-02/

Ahojte priatelia,
Tak neviem kde ani začať. Volal som dnes na to gastro, kde som bol na vyšetrení a čakal som, že mi dá sestrička konzultáciu s doktorom. Potom povedala, že mi zavolá ale nedočkal som sa. Chcel som sa len spýtať, či moje problémy nemôžu byť z toho duodeno gastrického refluxu, keď sa mi žlč vracia spätne do žalúdka. Takisto som sa chcel spýtať, z čoho môžem mať podráždený žalúdok a či to nemôže byť aj z tej žlče čo sa mi tam vracia. Mal by som veľa otázok na doktora ale asi sa nedočkám. Potom mi ostáva len hľadať veci na googli. Točím sa len v bludnom kruhu, z ktorého mám pocit niet úniku. Čítal som, že na ten reflux ani moc nepomáhajú lieky čo ma desí. Ale to mi žiaľ ostáva len si domýšľať z čoho to je. Kiež by som tak vedel. Myslím, že keby to bolo zo psychiky by sa to časom upravilo a nebol k tomu žiadny podnet ani nič. Nepomáhajú mi na to žiadne lieky ani neurol. Preto stále trvám na tom, že to nie je psychického pôvodu.
Bojím sa však, že je to funkčná dyspepsia, s ktorou sa ťažko niečo robí a nedá sa nejak ani vyliečiť. Tam nezaberú asi ani lieky moc, len čoraz viac sa obávam, že to je niečo k tomu blízke.
Cítim sa mizerne, moje psychické problémy sú spojené s týmto čo sa deje hlavne. Potom sa to len nabaľuje všetko a neposlúcha už ani hlava. Strašne mi chýba starý život, keď som všade chodil, užíval si všetko, bez strachu som bol. Stále na to spomínam ako bolo všetko fajn ešte polroka dozadu. Teraz len dúmam a premýšľam, všade sa bojím chodiť od strachu, viac menej som len doma. Neviem už vlastne ani aký to je pocit normálny, keď je všetko ok. Bojím sa veľmi, že sa už nikdy nič nevráti do starých koľají. Cítim, že niečo nie je v poriadku. Ak ma aj nenapína tak cítim taký plný, nekľudný žalúdok ako keby. Na druhú stranu neviem vlastne už ani aký to je normálny pocit keď je všetko ok. Nikdy som takéto zúfalstvo necítil. Stále dúfam, že sa to nejak zlepší ale náhodne asi nie. Nič by som si neprial viac ako starý život pred tým

Ahojte, tak ja som sa dlhšie neozvala. Mám sa tak všeliak, niekedy je to fajn a niekedy je to veru bieda. Máme ťažké prázdniny pri starej mame, lebo po týždni, čo sme tam boli zomrel svokor, takže rýchlovybavovačky a nákup tmavého oblečia na pohreb. Rozhádzala som si spánkový režim, keďže mužov a sesternica prišla na návštevu okolo siedmej večer a odchádzala o pol noc a to každý deň čo sme tam boli, dva krát som urobila tak, že s Miškom ideme spať a pobrali sme sa do izby späť. Lebo fakt bolo veľa hodín a už aj malý unavený a nervozný z toho. A iné výchovné metódy máme, tak nás to dostávalo do výmeny názorov, čo je ešte tolerovateľne a čo nie, lebo odpovedať na otázku ako sa máš sa čaká iná odpoveď ako pop*či od 5 ročného a vraj je to zlaté, keď po slovensky nadáva, oni žijú v anglicku, takže on nerozumie po slovensky ani slovo, toho by to bolo na dlhšie, ale chová si na hrudi divocha a nie slušného chlapca, veď aj môj malý mu dohováral, že čo sa nesmie robiť, napríklad do psov a jeho mama, že keď mu to robí radosť, veď je to len pes. A nechce sa mi tu to rozpisovať, proste sme si nesadli a rovnako aj mužovej mame nesedí, aj keď je to jej neter. Že toľko krát si kusla do jazyka, len aby nebol oheň na streche.

Zdravím všetkých, ani neviem kedy som písala, ale asi krátko po dovolenke v Grécku. Odvtedy už trocha času uplynulo a tak sa aj ja troška s vami podelím o priebeh mojich dní.
Od stredy minulého týždňa som nastúpila opäť do práce. Zatiaľ sa to dá/dalo, ale ešte sme bez žiakov. Dnes máme akože home office, čiže pôjdem až v stredu do roboty. @motylek úplne ťa chápem s tými obavami, mám ich aj ja, źe čo ako bude a či alebo ako to dám tento rok. Úväzky máme rozhodené, dostala som 2 prvácke triedy. Aspoň si ich vychovám, teda dúfam.
Triedu som nedostala, asi aj našťastie pre mňa, budem mať menej starostí. Okrem toho mi zostalo to,čo som mala minulý rok.
Čo sa týka psychiky, je to fajn, i keď očakávam výkyvy na jeseň úž tradične aj s nástupom šk.roka. Práce na byte na seba celkom nadväzujú a ide to, chcela by som sa presťahovať niekedy v druhej polke septembra. Aa už oficiálne som vlatník juch ! Teší ma to, a zároveň mám aj zmiešané pocity lebo je to už aj zodpovednosť...platenie účtov, atď.
Ešte vám napíšem, že mám za sebou aj jeden pád. Totiž šmyklo ma pri zostupe takým strmým svahom, ale chvalabohu nič zlomené. Okrem toho mám aj poriadnu svalovicu na stehnách lebo sme šli na vrchol dosť strmo do kopca.
Na záver chcem všetkým popriať veľa zdravia a pekné pohodové dni, čo najmenej starostí a útrap. Treba veriť, že bude dobre, a nič nevzdávať a bojovať
Vaša dzuli pekný večer

jak je tu pekne, ze este par dni budem.

Ahojte moji mili. Ja si uzivam dovolenku v Egypte so svojim priatelom. Je tu pekne, teplo, kazdy den chodime snorchlovat ku koralovemu utesu. Je tam mnozstvo farebnych ryb. Mam dobru spravu, konecne som dostala ZTP preukaz a uznali mi 50%. To je uplne parada, pretoze mozem zostat v tom byte kde teraz byvam. Prenajimatelka ma vyhana, pretoze tam mozu byvat len ludia nad 62 rokov alebo ZTP min. 50%. Tak sa nemusim stahovat. Ked pridem z dovolenky jej to oznamim. Uz sa potom nema na co vyhovarat aby ma vyhodilla. Tesim sa z toho, nemam chut sa niekam stahovat. Majte sa pekne. Ja sa mam teraz po psychickej stranke dobre, ved som na dovolenke.

A jeje - dnes ma prepustili z nemocki - este som trocha rozkolisani no verim ze raz sa stabilizujem - mozno neverim ze sa niekedy vyliecim - lebo mi to kazdy hovori ale tajne v to dufam - PS. - platonicky milujem luciu vondrackovu

@catherin4 aj mne schválili zťp na 50%, kvôli ubytovaniu som potrebovala na leto, lebo som mala platiť júl a august 3 eura za deň za ubytko, nakoniec som dostala aj zťp aj na ubytovacom mi to vrátili, lebo že stačilo, ak by len muž zaplatiť, že on má zmluvu a nie ja, ale aspoň mám nárok na znížené vstupné a cestovné