Ako sa dnes máš? 16

@Mous Tobě i dalším odvykajícím kuřákům doporučuju web https://kurakova-plice.cz .

Patty_Pillow napísal:@motylek  Neviem čo som komu urobila, že ma takto trestá.

Patty, ještě tě moc neznám, tak ber můj názor s rezervou, ale myslím si, že to, jak ti je teď, je důsledek tvého posledního vysazení prášků (tuším jsi psala v prosinci? - december). Myslím, že bys měla ty prášky brát dlouhodobě a nevysazovat, protože do pár měsíců by se ti to vrátilo, vždy při nějakém větším stresu, což byla teď asi ta jízda sama s dítětem (manžel nejel, že?) k rodičům. Je možné, že se mýlím, protože neznám tvoji historii, usuzuju jen z toho, co vím za poslední dobu, takže kdyžtak mě oprav.

@Jaro123444 Na jednu stranu se nedivím, že se tě dotkly ty negativní výsledky ohledně tvojí osobnosti, ale na druhou stranu já bych to tak tragicky nebrala. V podstatě mi připomínáš mě samou, hlavně v tvých letech, a jak vidíš, já s tím jsem schopná nějak fungovat. A nebýt toho, že jak jsem byla "mimo", jsem měla sebevražedné tendence, asi bych i chodila do práce (to, že tam nechodím, je výsledek nejen mého strachu, ale i protektivní snahy celého mého okolí - především mého muže, mojí tchýně a v neposlední řadě mojí psychiatričky).
Nejhorší tedy mi přijde ta nízká odolnost vůči stresu, toho sis na sobě všiml i ty sám. Do budoucna to pro tebe znamená, že by ses měl stresu vyhýbat, tj. snažit se svůj život si ulehčit - nyní vyřízením si individuálního plánu výuky, jak jsem ti už nejen já víckrát radila, a po škole si hledat takovou práci, kde bude málo stresu (čili pak opravdu zvážit ten ID + částečný úvazek) a raději to i zmiňovat při pohovorech na práci jako svoje omezení i za cenu toho, že ti bude trvat dlouho, než si najdeš přiměřenou práci. Lepší je totiž vhodná práce, než dělat ze sebe stresuodolného a pak se v každé práci hroutit. Každé zhroucení totiž znamená velký krok zpět, takže je lepší tomu předcházet.
Co se týká uzavřenosti, tak to možná máš vůči cizím lidem, kterým nedůvěřuješ, nebo kteří s tebou nesoucítí, ale to mi teda přijde celkem normální.
A nakonec vztahovačnost - tomu se musím smát, promiň. Moc vztahovačný mi nepřijdeš. Mně vyšla vztahovačnost taky, to snad vychází skoro každému. Jestli tě to uklidní, tak já si teda připadám ještě vztahovačnější než ty a dá se s tím žít. V reálu tě teda neznám, ale jestli se chováš tak jako na netu, tak je to v pohodě, můžeš být klidný.

@Matej Zdravím. Musím říct, že mě tvůj příspěvek dojal. Je vidět, že máš v sobě bohatý vnitřní emocionální život, jsi ochotný se s ním svěřovat (a to i relativně neznámým lidem, čili jsi otevřený vůči ostatním) a ještě jsi schopný ho barvitě popsat. (Taky bych si přála umět psát květnatě a přitom dokázat vyjádřit své pocity. Jenomže nemoc mi vzala jak moje dávné slohové nadání, tak moje pocity (nevím ani, co mám vlastně vyjádřit, když cítím jen základní pocity - radost/smutek/lásku/zlobu a nic víc, nic konkrétnějšího, nic rozvětvenějšího či složitějšího). Nebýt toho, že mi nevyšlo příliš nízké IQ, bych řekla, že jsem vlivem nemoci a mateřství i strašně zhloupla. Škoda, že nikdo neměří EQ, kdo ví, jaké by mi vyšlo.)
Ale zpátky k tobě. Nevím, jaké máš negativní vlastnosti, těch jsem si nevšimla (nejsem tak všímavá ), ale myslím si, že když hledáš lásku v jakékoliv podobě (ať už partnerskou, přátelskou, spřízněnou duši), vždycky to musí být člověk, který tě bude brát bezpodmínečně takového, jaký jsi - jak tvé dobré vlastnosti, tak ty špatné. Koneckonců každý máme dobré i špatné vlastnosti.
Obecně ale láska úplně bezpodmínečná být nemůže, aspoň jak jsem to pochopila já. V jakémkoliv vztahu založeném na lásce je vždy nutná reciprocita, tj. vzájemnost, tedy něco dáš a něco dostaneš, nejlépe aby v tom byla rovnováha (tím ale myslím dávání a dostávání lásky, ne materiálních věcí). Když budeš dávat víc, než dostaneš, časem se vyčerpáš a budeš nešťastný. Když to bude naopak, vyčerpá se druhá strana. Hezky o tom psal MUDr. František Koukolík ( https://cs.wikipedia.org/wiki/Franti%C5%A1ek_Koukol%C3%ADk ), bohužel už nevím, v které knize či eseji.
Věřím, že nějakou svou spřízněnou duši najdeš, je to jen otázka času.

@Patty_Pillow Ach jo, musíš to mít těžké s rodiči. Mít takové rodiče, asi bych zvažovala, jestli se s nimi vůbec stýkat a komunikovat. Svými nevzdělanými názory a dusnem v rodině ti akorát ubližují. Asi pro tebe rodina hodně znamená prostě proto, že je to rodina, ale tady jde o hodně - o tvoje zdraví. Máš už vlastní rodinu, máš manžela, máš malé dítě, oni tě potřebují pokud možno stabilizovanou, proto nedej na názory svých rodičů a ať se vzájemně třeba sežerou, dej hlavně na názor své psychiatričky.

Dnes jsem byla zase aktivní.
Ráno jsem šla se synem na očkování proti planým neštovicím (jelikož je neprodělal v dětství, dětská dr. se rozhodla mu je naočkovat teď).
Potom jsem šla nakoupit - slunečnicový olej "jen" za 39,90 Kč (cca 1,66€), no nekupte to.
Pak jsem online vyřídila žádost na synovu zdravotní pojišťovnu o příspěvek na to (nepovinné) očkování.
Pak jsem zabalila všechno oblečení pro syna, které jsem chtěla vrátit do e-shopu.
Pak jsem se vydala s velkým balíkem + jedním menším do nejbližší Zásilkovny. Docela zabíračka.
A potom jsem už zvládla jen pozdní oběd + odpoledního šlofíka a teď už mám náladu jen na závislačení.
Celý tento týden mě čeká dost "akcí" (práce, nakupování atd.).
Zatím je mi dobře, ale začínám mít strach, jelikož i minulý týden jsem měla náročný, tak jestli se po těch 2 týdnech nesesypu.  
Zatím je mi hej, ale vím, že na sebe musím dávat pozor a taky trochu odpočívat. Měla bych si dát aspoň jeden den odpočinek, ale nějak nemám kdy, nejdřív to vypadá, že až v neděli nebo snad až příští týden.  
Do toho mě každou chvíli někdo někam zve a já jako obvykle neumím říct "ne" a můj muž mi už taky říkal, že by mě měl rád taky některý víkend doma.

@Patty_Pillow Řešit to s psycholožkou je výborný nápad, zvlášť tvé dětství, na které máš asi blok.
Nedá se vysvětlit tetě, proč nechceš být v kontaktu s matkou (třeba i s pomocí psycholožky)? Nebo pokud tě teta nechápe, tak kdybys přinejhoším nezvedala telefon ani jí (nebo si ji zablokovala, třeba prozatím dočasně), byl by to problém? Co by ti mohli tví příbuzní provést, když žiješ daleko od nich?