Ako sa dnes máš? 16

motylek napísal:Tvůj problém je myslím to, že přemýšlíš moc negativně. Četl sis nějaké recenze na nemocnice, někomu pomohli, někomu ne a ty už dopředu víš/bojíš se, že ty budeš zrovna ten, kterému nepomůžou.

Presne toto robí aj moja mama. Ona sa vcíti do nejakej situácie a je 100% istá ako to dopadne. Nedá si vysvetliť, že to môže byť inak, lenže ona to proste tak cíti. Je to samozrejme zlo-zvyk a dá sa to odnaučiť - problém je však v tom, že moja mama neznáša, keď jej niekto (po)radí. Takže je to taký začarovaný kruh. To by mi nevadilo, ale furt sa sťažuje a to je po nejakej dobe otravné..

ad  @Saladin :
Recenze psych. nemocnic (potažmo recenze čehokoliv) jsou zavádějící. Někdo napíše, že mu nemocnice ublížila, protože se po propuštění cítí mizerně, jenže to je pořád ještě "normální", protože ještě cca půl roku po propuštění má člověk křehkou psychiku a je zvýšené riziko relapsu. Není nic lehčího než hodit to na nemocnici. Já jsem se ještě rok po propuštění necítila nijak extra dobře. Zlepšování jsem pociťovala pozvolna, po letech. Jenže když je někomu po 5 letech po propuštění už dobře, tak tu negativní recenzi nestáhne/neopraví. Takže je taky třeba brát v úvahu, jestli ty negativní recenze psali pacienti hned po propuštění nebo až po létech.
A jako bývalá statistička vím, že je potřeba brát v úvahu počet negativních recenzí versus počet pozitivních. Pokud 90% lidí nemocnice pomůže a 10% napíše, že jim nepomohla, tak je to myslím dobrý výsledek. Jen lidi mají tendenci vypíchnout těch negativních 10%, protože to je prostě hrůza, že někomu nemocnice nepomohla, a naopak potlačit tu většinu pozitivních, protože pozitivní zkušenost  je přece samozřejmost a nestojí za povšimnutí. (Ale stojí!)
A lékařské povolání není žádné poslání, ale zaměstnání jako každé jiné (akorát ještě náročnější a zodpovědnější než každé jiné) a lékaři nejsou povinní a ani nemůžou vyléčit 100% pacientů. A lékaři a sestry nejsou žádní andělé, ale taky jen lidi z masa a kostí, jako ostatní.

Od nemocníc netreba mať prehnané očakávania. Mne psychiatrička povedala že nemocnica je dobrá kvôli dvom veciam: Človeku rýchlejšie zmenia lieky, dajú mu elektrošoky.

Dobrý psychiater zmení pacientovi lieky aj ambulantne, a elektrošoky nepomôžu každému.

Niektorí ľudia sú nemocnicové typy, majú radi keď sa tam o nich postarajú. Iní ľudia sa v nemocnici cítia zle, napríklad kvôli zdravotným problémom o ktorých sa môžu hanbiť hovoriť.

Niektorým ľuďom IMHO nepomôže nikto a nič. Na všetko majú nejakú odpoveď, prečo sa to nedá. Najlepšie to vystihuje táto scénka z filmu Vesničko má středisková.

https://youtu.be/VfanoeNpj3w?t=88

Neznalý človek sa v dobrej viere snaží pomôcť, avšak po nejakej dobe zistí, že je z toho úplne vyčerpaný. Skúsený človek sa takýmto ľuďom vyhne oblúkom, pretože vie, že sú to emocionálni vampíri (vycicajú z neho energiu, čas a pozornosť)..

@juraj ja som teraz na zmene liekov a elektrošokoch a mám sa parádne, aj keď má stále strach, ale bojujem nech mi je dobre

Ja som bola v nemocnici šesťkrát a vždy mi pomohli. Len niekedy to trvalo dlhšie, tri mesiace. Dobre mi nastavili lieky a niektoré denné programy sa mi aj páčili. Naposledy som tam bola pred štyrmi rokmi. Odvtedy sa celkom držím.

@Patty_Pillow, ja som nad nemocnicou a elektrošokmi tiež uvažoval, ale našťastie zabrali mi lieky, tak k tomu nedošlo. Inak ja nie som nemocnicový typ, išiel by som tam len v krajnom prípade.

Juraj napísal:Dobrý psychiater zmení pacientovi lieky aj ambulantne, a elektrošoky nepomôžu každému.

Tak to je jasné, že elektrošoky nepomůžou každému. Ani nemocnice nepomůže každému. Ani dobrý psychiatr nepomůže každému. A taky ne každému pomáhá ambulantní léčba.
Jarovi ambulantní léčba jeho psychiatričky nepomáhá, tak má 2 možnosti, jak to změnit: nemocnice nebo změna psychiatra (anebo obojí).

motylek napísal:Recenze psych. nemocnic (potažmo recenze čehokoliv) jsou zavádějící. Někdo napíše, že mu nemocnice ublížila, protože se po propuštění cítí mizerně, jenže to je pořád ještě "normální", protože ještě cca půl roku po propuštění má člověk křehkou psychiku a je zvýšené riziko relapsu. Není nic lehčího než hodit to na nemocnici. Já jsem se ještě rok po propuštění necítila nijak extra dobře. Zlepšování jsem pociťovala pozvolna, po letech. Jenže když je někomu po 5 letech po propuštění už dobře, tak tu negativní recenzi nestáhne/neopraví. Takže je taky třeba brát v úvahu, jestli ty negativní recenze psali pacienti hned po propuštění nebo až po létech.
A jako bývalá statistička vím, že je potřeba brát v úvahu počet negativních recenzí versus počet pozitivních. Pokud 90% lidí nemocnice pomůže a 10% napíše, že jim nepomohla, tak je to myslím dobrý výsledek. Jen lidi mají tendenci vypíchnout těch negativních 10%, protože to je prostě hrůza, že někomu nemocnice nepomohla, a naopak potlačit tu většinu pozitivních, protože pozitivní zkušenost  je přece samozřejmost a nestojí za povšimnutí. (Ale stojí!)
A lékařské povolání není žádné poslání, ale zaměstnání jako každé jiné (akorát ještě náročnější a zodpovědnější než každé jiné) a lékaři nejsou povinní a ani nemůžou vyléčit 100% pacientů. A lékaři a sestry nejsou žádní andělé, ale taky jen lidi z masa a kostí, jako ostatní.

Je to tak ako píšeš. Keď som si vyberal nového praktika, tak som si pozrel aj recenzie na internete. Neboli však pre mňa smerodajné, pretože internet toho znesie veľa, že.. Môže sa jednať o trollov, ktorí sa s lekárkou ani nestretli, lenže potrebujú škodiť (majú z toho radosť, že robia zle). Alebo sa ten človek môže pomstiť. Doktorka mohla pacientke niečo povedať, čo zasiahlo je hnisavé miesto, čo jej vyvolalo nepríjemné emócie a tie si pacientka reguluje tým, že napíše aká je lekárka sviňa.

Druhá vec je, ak som narazil na prevažne negatívne recenzie.. Toho lekára som preskočil. A môžem povedať, že som si vybral skvele (klop klop). Tak ale to som ja.. Veci riešim a netočím sa okolo nich ako indiáni okolo ohňa...

Viem, že som alebo budem odsudzovaný kvôli môjmu názoru, ale čo už. Nechcem sa tým nikoho dotknúť a rozpútať tu vojnu kvôli môjmu názoru. Je možno pravda, že to hovorím dopredu, ale viem že keď som tam šiel minulý rok som chytil paniku a musel som ísť. Nechcem byť mesiace zavretý niekde a odlúčený od rodiny a všetkého.

@motylek, ja by som na Jarovom mieste skúsil najprv vymeniť psychiatra a ak to nepomôže, tak do nemocnice.

Čo sa týka nemocnice, tak ja som tú možnosť nemal. Pretože, keď mi bolo najhoršie, tak som trpel brutálnou agorafóbiou a nevychádzal som z domu. Nebol som schopný ísť ani do obchodu. S rodinou som nekomunikoval, tak nikto nevedel, čo sa deje. Vtedy by som išiel do nemocnice a neriešil by som blbosti typu nemám internet - prečo?? pretože som bol suicidálny, extrémne sociálne izolovaný a šibalo mi.

Dnes by som do nemocnice nešiel - radšej by som si hľadal dobrého psychiatra (stalo sa, klop klop). Ale pozor(!) - tiež mi bolo zle z liekov, nesadli mi ap.. Niekoľko mesiacov som dochádzal peši k lekárke kľudne aj bez objednania a votrel som sa tam. Prečo?? pretože som sa cítil brutálne zle..

Budem sa opakovať - nemôžem si pomôcť - ale človek, ktorý premýšľa, špekuluje, analyzuje, rozoberá týždne či áno, či nie a či tam bude internetík a kamoši, tomu IMHO nie je až tak zle, aby išiel do nemocnice.. Do nemocnice chodia ľudia so žlčnikovým záchvatom alebo so zlomenou nohou. A verte mi, ak budete mať niečo z toho, tak nebudete riešiť chujoviny..