Ako sa dnes máš? 15

Ahoj Vlado, mňa drží akási skleslosť poslednú dobu, tak sa mi tu nechce písať. Pozdravujem všetkých a prajem pekné januárové dni.

Mous napísal:@Saladin krajšieho sveta niet, ako toho, v ktorom je žena v rozkvete. To množstvo ľudí a vyber si. Celá tá kauza okolo rozdielov a toxickosti medzi mužmi a ženami je už nezáživná. Osoby sme rôzne.

@Mous, neviem ako ty, ale ja som nemal možnosť vybrať si matku. A nepísal som o toxickosti medzi mužmi a ženami, ale o toxických ženách - ťažko vysvetliť niekomu akýkoľvek fenomém, pokiaľ to nezažil na vlastnej koži. Je to ako snažiť sa opísať Eskimákovi piesočné duny na Sahare..

Inak by ma zaujímalo, komu sa spustila psychóza po extrémnom strese - čítal som (tu), že často napr. na vysokej škole. To nebude náhoda!!!

@Saladin ja som myslel, že si písal o tom človeku na nete, nie o sebe.
My sme mali s matkou tiež rôzny vzťah, hlavne keď sa do všetkého montovala- to ma dosť dávalo dole a z toho pramenili aj konflikty. Teraz je to už dobré, akosi to našťastie odoznelo. Ja som sa naučil niektoré veci proste nepočúvať. Ale fakt je to teraz dobré.

Čo sa vysokej školy týka, ja som musel kvôli psychóze prerušiť na rok štúdium- neviem, či sa to ráta. Podľa mňa je spúšťačom každý stres, prílišné emočné vypätie, prerušovaný spánok či zamilovanosť? Možno aj tá. Myslím si, že každý človek odlišne spracúva tieto rizikové faktory a niektorí, ako väčšina z nás tu, má oslabené miesto zraniteľnosti- z neho potom vzniká psychóza. Z rečí sa však najedli len politici :-D 

Sweetheart napísal:Jaro. Mam to aj ja. Presne co opisujes. Zer tabletky. Co ineho ti povedat. Aj mne je to hnusne, ze musim. Sak to mas to iste jak ja. Zer tabletky a bude ti lepsie. Aj ja som bol proti tabletkam. Ale bohuzial. Zerem ich aj ja

Jestli máš to, co  @Jaro123444 , tak nemáš úplně to, co já. Já cítím úzkosti nejen, když mám někam jít. Já je cítím i zničehonic, i když jsem doma a nic nedělám. Nemají žádnou vnější příčinu, ta příčina je jen vevnitř, v mém mozku. Proto se cpu tabletkama. Ty se jimi možná nebudeš muset cpát, možná bude stačit se postupně vystavovat těm nepříjemným situacím, jak tu někdo psal Jarovi.

@Saladin Mně se spustila psychóza velkým stresem - když se mi narodil syn, který celé dny plakal. A druhá ataka se mi spustila stresem v práci.

Tak nakoniec trestne oznamenie na mna nepodal, ja som to dala precitat susedovi Nemcovi a ten hovori, ze to len oznamuju, ze je ta kauza uzavreta.
Mne sa psychoza spustila tiez velkym stresom, co som tu s Nemcami mala. Mozno som sa niekedy nervovala viac, jak som musela. Teraz sa snazim si veci moc nepripustat, zit lahsie a nestresovat sa. A beriem tiez lieky.

Ahojte,
u nás sviatky a Silvester či Nový rok prebehli v pohode. Horšie to bolo medzi sviatkami a dnes, ale už je to dobré.
Dnes poobede som bola so synom v meste. On si šiel po nový občiansky a ja som to využila a vypadla z domu. Okrem toho, že som si pre radosť v seconde za par drobných kúpila poťah na vankúš, boli sme aj na pizzu a kávu. Bolo to fajn.

Mne tiež psychózu spústil vždy stres, či už v rodine alebo v práci. A úzkosti? Tie pociťujem len také drobné akože "len, aby sa nestalo to alebo to...dieťa nespadlo, neudrelo sa...niečo sa nepodarilo a pod. Ja s tým žijem celkom v pohode, horšie to znášajú moji blízki. Nebaví ich počúvať moje obavy stále dokola. Ja to chápem, no neviem to ovládať, málokedy si to včas uvedomím a nič nepoviem.

Dnes sa mi zapáčil výrok v zmysle: Som už dosť dospelý na to, aby som si myslel, že otočením stránky v kalendári na rok 2023, sa niečo zmení. To by som teda dodala k téme predsavzatí na Nový rok.

Abych se přiznala, tak ta "novoroční předsevzetí" jsem si dala už před měsícem jakožto "výzvy, kterých chci dosáhnout". A nejen pro rok 2023, ale prostě obecně.
Dlouho jsem žila s tím, že jsem v noci dlouho spala a moc se nezajímala o okolní svět, měla jsem svůj zavedený denní režim a vyhýbala jsem se jakékoliv změně, taky jsem po tátově smrti chodila méně ven (s tátou jsme jezdili na výlety), a tak jsem i přibrala.... A pak mě kamarádka v červenci (júl) pozvala na koupaliště - chtěla jsem se tomu vyhnout, ale kamarádka trvala na svém, tak jsem nakonec šla a výsledek byl, že jsem poprvé byla venku celých 7 hodin a přitom jsem to zvládla a neudělalo se mi zle. Tak jsem se pak rozhodla, že budu víc testovat, kde mám hranice, co ještě zvládnu a co už ne. A tak jsem zvládla jet se synem z Prahy 4 hodiny vlakem na Moravu za babičkou na 5 dní a pak s nimi jet na půl dne na výlet do Ostravy a pak zase vlakem zpět do Prahy. Zrovna tak jsem zvládla výzvu být se synem 3 dny sama doma bez manžela, který byl mimo Prahu bez internetu a bez mobilu. Taky jsem se rozhodla, že budu chodit později spát.
A tak si průběžně dávám sama další "výzvy", nebo jako výzvu chápu něco, co život přinese.
Zavedený denní režim je sice pro psychicky nemocné fajn a jednu dobu mi pomáhal se uklidnit, ale teď zjišťuju, že jsem na tom režimu byla příliš závislá a kdykoliv jsem z něj trochu vybočila, byla jsem z toho zbytečně příliš na nervy. Život taky je samá změna, takže nemůžu čekat, že bude pořád jednotvárný, šedý. Život je pestrobarevný a cítím, že je pro mě načase ho tak začít vnímat.

Ahojte. Tak ja som nemal nikdy nejaké bludné presvedčenie, aspoň teda si nepamätám že by hej. Ja mam vo vnútri stále také myšlienky, že v nich hovorím ja alebo druhá konkrétna osoba, snažím sa ich aj potlačiť ale nejak to nejde. Dosť ma to otravuje. Olanzapin 10 a arispu 15 beriem už pár mesiacov + alventu 75, akineton a tisercin a stále to mám v hlave, nemali by tie lieky na to zabrať? na tu psychózu? dosť začínam popravde spochybňovať lieky. Lebo čítal som aj články s ľuďmi so schizofréniou a aj keď brali lieky, tak veľa ľudom sa vracala psychóza. Ja neviem z čoho toto ochorenie mám, snažím sa prísť na to, ale neviem fakt. Nemal som žiadny stres, v rodine sa nikto nikdy neliečil na psychiatri len ja. Ešte na konci júla som sa tešil do Tatier s kamarátmi ako malý chlapec aj som zvládol šoférovať úplne v pohode, udržať pozornosť a sústrediť sa na všetko čo bolo treba.
Potom na konci augusta som bol v hroznom stave, mal som strach že niekomu niečo spravím aj ked som nechcel. Nikto mi to nenahováral, len ja som mal v sebe taký hnusný strach a pocit, + som bol hrozne nekľudny a pociťoval v hlave strašné nepríjemne pocity ako taká odporná úzkosť, že som sa šiel zblázniť. Teraz tiež mám často krát také odporné úzkosti alebo stiesnenosť v hlave. Beriem 6 liekov denne a stále mi nie je dobre. Už ani neviem čo mám z choroby a čo z liekov, tak mimo som už.
Majte sa dobre priatelia

@Jaro123444 Tak otázka je, jestli ti vůbec určili správnou diagnózu. Nějak mi na to, co jsi popsal, tvoje dg nesedí, ale nejsem psychiatrička, tak je to jen laický odhad.

Já mám taky dg paranoidní schizofrenie, přitom paranoidní jsem nebyla nikdy. A z příznaků schizofrenie mívám během atak "jen" bludy. Ale co mi psali jiní schizofrenici, tak může existovat i schizofrenie jen s bludy.
A mám vyzkoušené, že antipsychotika mi zabírají - po první atace jsem brala 3mg Invegy. Když nastala druhá ataka, cítila jsem strašně rychlý proud myšlenek mojí hlavou, až mě z toho hlava nepříjemně třeštila - připadala jsem si, jako by v mé hlavě seděli 4 lidi a hádali se jeden přes druhého. A když jsem si ráno vzala své 3 mg Invegy, všechno to jako zázrakem přestalo, bohužel jen na 2 hodiny, takže bylo jasné, že potřebuju antipsychotika navýšit.

Motylek ťažko povedať, ale musím len veriť psychiatričke a lieky nemôžem len tak prestať brať. Občas nad tým rozmýšľam. Povedala mi, že čo si ona myslí nemusí byť pravda. A aké bludy máš? mala ich aj po užívaní liekov? Ja som mal tiež v hlave toľko myšlienok presne ako ty. Teraz asi tie lieky tlmia aj tie myšlienky aj mám pocit úplnej vyprahnutosti. Necítim po tých liekoch žiadne emócie. Tiež to tak máš?

@Jaro123444 Nemyslela jsem to tak, že si máš sám vysadit léky. Takové věci bych konzultovala vždy s psychiatričkou a dala na její rady. Takže když ti tvoje léky nevyhovují, zdá se ti, že nezabírají, svěř se s tím psychiatričce a poraď se s ní, jestli by ti třeba nepředepsala jiné. Nevím, jak dlouho se léčíš, ale někdy trvá dlouho, než se najde správný "koktejl" léků, který pacientovi bude vyhovovat. Já mám prostě to "štěstí", že mi zabíraly úplně všechny AP, které jsem kdy brala, jen Zyprexa mě příliš utlumovala a ještě jsem z ní hodně přibrala a Invega mi zase zvyšovala hladinu cukru v krvi.

Bludy mám jen při atakách, když beru AP v dostatečném množství, bludy nemám. A jaké jsem měla bludy? Při první atace jsem si myslela, že umírám, nebo že zemře můj muž a moje dítě, taky jsem měla blud, že moje první rodina (tj. bratr a rodiče) je postihnutá nějakým strašným rodinným tajemstvím a já tím pádem taky, nebo jsem si o sobě začala myslet, že jsem hraničářka (přitom dodnes nevím, co to vůbec je)...

No a při druhé atace jsem celou noc nespala a jak mi proudily hlavou ty myšlenky, byly to většinou myšlenky komentující můj stav, některé z nich jsem zachytila a vytvořila z nich nějaký úplně nelogický závěr, třeba že až pojedu autobusem a bude v něm nějaké dítě, tak se na něj nebudu moct dívat - už nevím, jak jsem na to přišla. Většinou jsem vstala a šla to říct manželovi a ten druhý den u psychiatra prohlásil, že jsem celou noc nespala a říkala nesmysly. Jen si už fakt nepamatuju, jaké. :-) Psychiatr mi navýšil AP a taky předepsal Tisercin, abych se zklidnila a usnula. A já jsem doma po Tisercinu pomalu zabírala, jenže mě probudil náš kocour - dvakrát jsem ho odehnala a zase usínala a zase se vrátil a probudil mě a když se to stalo potřetí, tak už jsem se probrala úplně a ty myšlenky v hlavě se mi slily v jednu jedinou, imperativní, myšlenku, která mi přikazovala "Zabij se!" Poslušně jsem sáhla po klice od okna, pootevřela okno a v tu chvíli mě syn strhl na postel a sedl si na mě a manžel zavolal záchranku. Měla jsem štěstí, že syn i manžel byli doma - bylo to totiž před Vánocemi před 9 lety.

Bylo mi tady na fóru řečeno, že necítění emocí je vlivem choroby, ne AP. Musím se na to někdy zeptat své psychiatričky, protože když jsem měla Invegu a svěřila se jí, že mi zemřel otec, tak se mě ptala, jestli mi jde plakat, já jsem odpověděla, že vůbec (a to jsem měla tátu moc ráda), a ona na to, že to dělá ta Invega. Před ní jsem brala Zyprexu (olanzapinum) a ta mě hodně utlumovala a emoce jsem taky necítila - dokonce ani mateřskou lásku ke svému tehdy malému synovi, ani žádné naštvání, když malý zlobil, prostě nic. Byla jsem schopná celé dny tak akorát koukat bezmyšlenkovitě do zdi.
Teď mám pár měsíců Abilify a i emoce se mi trochu vrátily, takže jsem si i poplakala při vzpomínce na tátu, ale jen krátce. Myslím, že plnohodnotné emoce při mojí dg mít nebudu už nikdy. Nicméně aspoň cítím docela dost radosti, mateřské i partnerské lásky, jen ten smutek nejsem schopná tolik prožívat, jako když jsem byla zdravá.
Nevím, jak dlouho jsi nemocný a kolik jsi vyzkoušel AP, já se léčím už 14 let, takže ta nemoc se asi časem taky vyvíjí a jelikož jsem už 9 let v remisi, tak to je už dost dlouhá doba na to, abych pocítila určité zlepšení.