Ako sa dnes máš? 15

Motylek,tie bludy nejak neviem posúdiť. Ani doma mi nič nehovorili, že by som sa choval zvláštne. Ja som sa liečil 6 rokov na úzkostnú poruchu ale nebral som lieky poctivo potom v poslednej dobe. A pred 4 mesiacmi mi dala psychiatrička akutné a prechodné psychotické poruchy a pred dvoma mesiacmi diagnózu paranoidná schizofrénia a ja od vtedy celý nešťastný, zničený. Ty vravíš, že si mala bludy aj po užívaní antipsychotík 5 rokov ak chápem, ak sa liečiš 14 rokov a 9 si bez bludov. Dosť som čítal o tejto chorobe, každý má vraj iné príznaky. Cieľom liečby je vraj udržať chorobu v remisii užívaním liekov, len potom nechápem fakt, že prečo si mala pred tým prejavy choroby aj pri užívaní liekov. Ja som hlasom nikdy neveril, snažil som sa ich potlačiť len neúspešne.
Zajtra mám ísť psychiatričke druhej. Lebo rodičia sú nešťastní aj a keď povedala, že táto že sa môže mýliť. Nie že by som spochybňoval jej odbornosť, myslím si že sa nemýli, že ma už natoľko pozná, ale možno mi pomôže ak budem počuť možno druhý názor. Pred dvoma mesiacmi ma poslala do nemocnice, bola zúfala že nevie ako mi má pomôcť už asi tak ma poslala tam.
Antipsychotiká neviem ako fungujú, ale vraj pôsobia na dopaminové receptory a potom som pochopil aspoň, že ak to je tak, tak neprežívaš radosť, emócie. Možno by som nemal toľko googliť ale zaujímalo ma to.

Ahoj motylek, ako si pisala o tej myslienke, ze "zabit sa". Tak som si spomenul ako som ja bol mimo a u znameho som bol, som sa tam isiel schovat, lebo som to sam citil, ze som divny, nemohol som sa zastavit. A on mi povedal, ze som nepricetny a doslova povedal: chod spat. A ja som to "chod spat" pocul v hlave, nie jeho hlasom, ale hrubym hlasom, sa mi to v hlave zopakovalo. Nepocul som to ako zvuk z vonku, ale len v hlave. A ja som zacal na neho hucat nadavky a ze mi nebude v hlave rozkazovat. A on mi povedal, ze som chory na hlavu, ze ci ma mater nevidi v akom som stave. Ale uz si neviem spomenut, co sa stalo dalej. Ale asi som vystrajal dalej

Ta myšlienka zabi sa je celkom čudná. Napr. teraz keď to píšete tu mi to tiež tak prebehne hlavou ako keby si to poviem tak. Ale keď na to nemyslím, tak mi to nejde hlavou. Iba keď pomyslím ako tu napr. vy píšete

@Jaro123444 Já jsem byla bez bludů i těch 5 let po první atace. Ale po 5 letech jsem si našla práci, kde byl velký stres, a ten mi způsobil, že mi moje dávka 3 mg Invegy přestala stačit a začala jsem mít bludy i při ní. Tak jsem pak po návratu z psychiatrické léčebny brala nakonec 9 mg Invegy a teď beru 10 mg Abilify.
Možná jsi to četl na netu, ale pokusím se ti napsat, co si pamatuju z toho, co nás učili po propuštění z PL učili o schizofrenii a AP:
Při schizofrenii je v mozku porucha metabolismu dopaminu - je ho příliš mnoho. Dopamin je látka, pomocí které mozek určuje, které vjemy jsou pro něj důležité a které ne. Když je dopaminu příliš moc, mozek považuje za důležité příliš velké množství vjemů, takže je člověk těmi vjemy zahlcený. Navíc pak mozek může považovat za důležitý vjem i šum, který vzniká v mozku při přenosu informací, a člověk pak může "slyšet" a "vidět" věci, které nepřicházejí zvenčí (tedy mít hlasy a halucinace).
A AP fungují tak, že blokují některé receptory, na které dosedá dopamin, a tím pádem mozek přijme toho dopaminu méně. To je velmi stručně a laicky řečeno....
Ale tyhle věci by sis nemusel googlovat, kdybys absolvoval nějaký denní stacionář, jeho součástí je i edukační program o psychózách pro pacienty.

Jaro123444 napísal:Ta myšlienka zabi sa je celkom čudná. Napr. teraz keď  to píšete tu mi to tiež tak prebehne hlavou ako keby si to poviem tak. Ale keď na to nemyslím, tak mi to nejde hlavou. Iba keď pomyslím ako tu napr. vy píšete

No, je to divné, já jsem nikdy nic takového dřív nezažila, ani jsem o tom nikdy neslyšela. Každopádně od té doby si na sebe dávám velký pozor a vyhýbám se stresu, co to jen jde.

Ďakujem za vysvetlenie, budem o niečo múdrejší už Pri schizofrénii sa berú lieky doživotne asi, že?

ja som mal , vola sa to hlasne myslienky- viac hlasov, je ich pocut len v hlave, a ja som mal nepretrzite -unavovalo to strasne- neovladal som to-ocenili to na inu schzofreniu F20,8, a bludy , ale to zistis az ked si s toho vonku-tie bludy... na rispene som bol vytrety ako budhisticky mnich, na aripiprazole je to v pohode. Mam sa dobre , hladam robotu...

@Jaro123444 Myslím, že ne vždy musí schizofrenik brát prášky doživotně. Někde jsem četla, kolik let se musejí brát prášky po 1. atace, kolik po 2. atace atd., s tím, že s každou další atakou se počet let zvyšoval a po několikáté atace (snad 3.? už nevím) se už doporučovalo brát léky doživotně. Ale ta čísla si už bohužel nepamatuju. Stejně si myslím, že budu (po 2. atace) brát léky už doživotně... Nechám to na psychiatričce.

Přečetla jsem i dost knížek o schizofrenii a ve všech se píše o pravidle třetin. Třetina pacientů má v životě jen 1 schizofrenní ataku a pak se zcela uzdraví, druhá třetina má v životě víc atak, ale je schopná při prášcích dobře fungovat, a třetí třetina jsou pacienti, kteří mají velké problémy i při prášcích, tráví hodně dlouhou dobu v léčebnách atd.
Tak máš 2/3 naději, že povedeš jakžtakž kvalitní život, i pokud máš schizofrenii. Tak nevím, jestli je to dobrá zpráva nebo ne.

Chcel by som viesť kvalitný život. Ale nie je mi dobre a momentálne ho nedokážem viesť. Hádam sa to zlepší časom a budem dúfať, že to prejde nejak

Ano pri schizofrenii sa beru lieky dozivotne ak sa rozhodnes . aj diagnoza je dozivotna , tak mi bolo povedane u psych. ale mozno nieco vymyslia a poslu nas na mesiac na Mesiac... a mozno len nase vnimanie prechadza casovymi urovnami, tak mame myslienky z viacerych paralernych svetov? Ospravedlnenie za prevopis a stylizaciu...

vsak ani doktory presne nevedia... , tak nepriklad vyskyt schizofrenikov je jedno percento s populacie napriec , nadmerne inteligentnych je 1,2 percenta. kolko je v nich schizofrenikov neni v statistike. je to ducharina... s tym liecenim - nezabera ,zabere iny ,

@Jaro123444 To ukáže čas, ale musíš být hodně trpělivý, může nastat postupné zlepšování, ale jen velmi pomalé, třeba po 2-5 letech si uvědomíš, že je ti o něco málo líp. Fakt to chce vydržet. A v tvém případě ještě se důsledně svěřovat psychiatričce s tím, jak se cítíš, jestli ti léky sednou nebo ne a pokud ne, tak s ní probrat výměnu léků a "bojovat".

@tyx81 Sice jsem četla něco jiného, ale tomuto názoru psychiatričky se vůbec nedivím a osobně bych radši každému doporučovala, ať se smíří s tím, že nějaké prášky bude potřebovat už pořád.