Derealizácia - máte skúsenosti?

IVAN napísal:
Ja mám pocit, ako keby som mal len vnútornú dušu a o vonkajšiu prišiel. O tú, čo ma spája s vonkajšou realitou. Proste ju nemám. všetky inerakcie s vonkajšou realitou robím cez vnútornú dušu. Nieže by som to tak chcel, ale inú možnosť nemám. Pocit derealizácie vo mne vyvoláva práve tento defekt chýbania vonkajšej duše. Vonkajšia duša má pocity, ktoré človeka spájajú bezprostredne s vonkajšou realitou. Ja tie pocity nemám. Vonkajšia realita je pre mňa cudzí svet, od ktorého som oddelený. Snažím sa v ňom žiť tak, ako keby tomu tak nebolo, ale nepomáha to.

Čo to je deralizácia? Ako ju vnímate vy? Ako sa z toho dostať?



Podľa wikipedia.cz:

"Osoba v průběhu derealizace prožívá okolí jakoby nebylo opravdu skutečné a reálné. Zdá se jí např., jakoby žila ve snu. Okolní svět se jeví jako by stál za oponou, sklem, mlhou nebo záclonou. Může se zdát plochý a dvojrozměrný podobně jako kresba na papíře nebo obrázek na monitoru počítače. Nebo jakoby se celý život odehrával v televizi nebo kině a osoba jej sledovala jen jako pasivní divák. Dobře známá místa mohou být najednou prožívána jako cizí a neznámá. Blízcí lidé se mohou rovněž zdát cizí. Druzí mohou být vnímáni jako stroje, roboti či jako herci na divadelním jevišti. Osoba může mít pocit, jakoby věci kolem ní nebyly hmotné a skutečné, jakoby se jí jen zdály nebo doopravdy neexistovaly."

"derealizace bývají často spoluzažívány s celou řadou jiných psychických poruch a symptomaticky se s nimi překrývají. Vyskytují se společně s depresí, úzkostí, se záchvaty paniky, s poruchami příjmu potravy, posttraumatickou stresovou poruchou, obsedantně kompulzivní poruchou, poruchami osobnosti aj. Žádná z těchto poruch však nepředurčuje přítomnost symptomů depersonalizace a derealizace ani jejich intenzitu, což podporuje koncepci depersonalizačního a derealizačního syndromu jako samostatné poruchy s nezávislým průběhem. Někdy se rozlišuje primární a sekundární forma syndromu, podle toho, zda v klinickém obraze pacienta syndrom dominuje nebo je naopak přidružen k jinému psychickému onemocnění. Současná psychiatrická praxe preferuje diagnostiku úzkostných, afektivních, osobnostních a jiných poruch na úkor depersonalizačního a derealizačního syndromu a ten většinou chápe jen jako sekundární, přidružený fenomén."


Na derealizace.wgz.cz
"* Svět se jeví neskutečný
* Ztráta mentální ostrosti (otupělé vnímání)
* Problémy s pamatováním si, vyjadřováním se
* Sociální uzavřenost
* Pocit zastřeného vědomí a neschopnost jasně myslet
* Pocit, zamlženého, nepříjemného a temného vnímání
* Snížená schopnost koncentrace
* Úzkost a deprese
* Absence prostorového vnímání "

podľa slovníku cudz. slov: "chorobné odvrácení od skutečnosti, chorobný pocit neskutečnosti "

ja mam aj DP aj DR, ono to ide spolu... ten popis sedi, svet sa javi ako za sklom, akoby mozog bol ponoreny v hmle, resp. okolity svet je zahmleny... vsetko je cudzie, pri DP aj casti tela sa mozu javit ako cudzie.. pocit, ze zivot- teda ta realita aku som schopna vnimat, je len sen..stale cakam kedy sa prebudim (a ocakavam ze prebudenie bude do katastrofickeho prostredia, samozrejme).. clovek je divak, na svoj zivot sa diva ako na film a on sa len nezucastnene prizera.. delenie na vonkajsiu a vnutornu dusu nepoznam, nepoznam taky pocit, taky sposob vnimania. podla mna dusa je jedna, len.. neviem, to je taky pocit oddelenia od vonkajsej reality, akoby som sedela- bola zatvorena- v nejakej miestnosti a cez sklo po ktorom stekaju dazdove kvapky, sa divam na vonkajsi, sivy, svet. vsetko je sive, bezvyrazne... veci sa deju, proste nedokazem citit, nedokazem sa podielat na chode udalosti, niekto povie vtip a mne to vobec nepripada smiesne..

chcel, by som to zažiť, nevyzerá to nebezpečne