psychoza + semtam depka

PetraS Po 10 január 2022 - 20:00

No ahoj vsichni,
jsem Petra, je mi 45, ziju na Slovensku a nemam rodinu.

Kdyz mi bylo 32, byla jsem na horolezecke expedici v Kyrgyzstanu, mela jsem s sebou naramek s kaminky z karneolu a s tim jsem si povidala, behem expedice zmenil barvu a zacala jsem slyset odpovedi.
Po nekolika tydnech jsme sestoupili z hor do udoli a nasli pasteveckou rodinu, bylo tam prijemne, babicce te rodiny se libil muj naramek, tak jsem ji ho venovala. Kluci z nasi vypravy byli malicko proti. Uz jsme si tam s domorodci uzili dost, vlastne to byli velke lekce, ktere nas ucili, jak si zachovat nezavislost a sobestacnost, jak s nimi vyjednavat. Ale o tom klidne nekdy jindy..

V te dobe jsem chtela.. nevim.. rika se tomu zacit na sobe pracovat, ale spis chtela jsem udelat neco pro sebe a jsem zvidavy clovek. Chodila jsem k jungianske terapeutce a navstevovala kde co. Prestala jsem to davat a po roce prisla psychoza.
Bylo mi tedy 33, mama se vracela z dovolene z Recka, priletela do Prahy a chtela me videt. Vzala jsem ji do kavarny a vysvetlila, ze beru antipsychotika a tak. Chtela at se vratim domu, ze se o me bude starat. Neverila jsem a bala se, ze me bude tyrat (bohuzel dalsi vyvoj ukazal, ze jsem se nemylila).
Pomahalo mi to, ze jsem v lecebne nasla kamaradku, a jini kamaradi me zas nasmerovali na e-diskusi o psychospiritualni krizi, kde se dalo sdilet. Hodne jsem cetla a nasla sama informace.
Potrebovala jsem se hlavne udrzet v pracovnim procesu. Mozna ze dnes bych si dala vic klidu a vetsi odpocinek, ale tenkrat jsem to nevedela. A jungianska terapeutka, nebyla mi moc platna.

V mezidobi jsem se tedy prestehovala do Bratislavy, kde jsem doufala, ze to pro mamu nebude tak atraktivni jako Praha, aby me .. hm.. pronasledovala. Hrozna pani. Nejak se to pak vyresilo teprve, kdyz jsem nasla skutecne priciny jejiho jednani.. takze dnes klid.

Krizi jsem mela jeste pred ctyrmi lety. Bylo hodne stresu v praci. Jela jsem do mista bydliste k prezidentskym volbam, pak do Prahy na keramickou dilnu, vecer jsme sli s keramicnikama do divadla, popili jsme. V nedeli mi bylo zle. Do toho vysledek voleb. Na keramicke dilne by se atmosfera dala krajet. Totalne jsem se ztracela. Kamaradka peerka mi zavolala taxik a odjeli jsme do lecebny. Doufala jsem, ze si me tam nechaj (!) Akorat ze jsem psychiatrovy na prijmu rekla, ze jsem vecer pred tim pila, tak mi dal nekolik neurolu a poslal domu. Vratila jsem se do Blavy, omluvila se z prace, vzala dovolenou. Sedla na vlak, chroupala ty neuroly a rano se probudila v lazenskem mestecku u Baltskeho more. Vychod slunce v mrazivem ranu, more, racci a tak. Nasla jsem si levny privat, par dni tam pobyla, chodila po plazich, sbirala jantary a fotila rampouchy. V praci to po navratu nebylo easy, ale dalo se, ale zas asi ta moje stara chyba, ze malo casu na sebe.

Myslim, ze muj zivot je celkem slusne vyvzdorovany. Minimalne v tom, ze kdyz je doma nasili, tak vetsinou nastanou patologicke symbioticke vztahy a ne takovyto escape.

K otazce, co me sem privedlo. Zapsala jsem se do zakladniho vycviku Otevreneho dialogu. Duvodem mi bylo to, ze jsem se ve vsech vyse uvedenych peripetiich citila velmi sama a tak nejak tise doufam, ze to tak nemusi byt a ze se to da zmenit. A ze mohu prispet k tomu, aby to tak nebylo pro nekoho dalsiho.
Zaroven k vycviku potrebuji praxi.. A do tretice, mozna zalozim nekdy nekde neco sveho, jen jeste nevim presne co.. proste otazka vyvoje.

Zkusila jsem kontaktovat ruzne organizace v Bratislave, jestli me chteji jako peera s timto vycvikem a zatim je ticho. Budu to urcite jeste urgovat, ale tak trochu ted nevim na cem jsem.. jestli to je jen tim, ze jsou vanocni svatky a nikdo nereaguje.

Rada bych se prisla podivat na zello.

Marky St 27 apríl 2022 - 17:05

Ahoj všichni,
dozvěděla jsem se o tomto foru od své sociální pracovnice z Ledovce, tak mě napadlo, že se k vám přidám...
A něco o mě - Jmenuju se Markéta, ale jsem radši, když mne lidé oslovují Marky nebo Markét :-) Je mi 20 a od roku 2020 se léčím s paranoidní schizofrenií.
Všechno začalo ve třeťáku na střední, kdy začala distanční výuka. Tehdy jsem začala mít úzkosti a deprese, nemohla jsem vstát z postele a taky jsem nedokázala chodit ven. Vyjít na ulici bylo pro mě utrpení. A také začaly velké panické ataky. Toto trvalo tak pár měsíců, pak už se na mě ségra nemohla dívat a objednala mě na psychiatrii. Tou dobou už jsem měla takový divný pocit, že nejsem sama, že mě někdo pronásleduje a že někdo pořád říká moje jméno...
Na psychiatrii jsem po první návštěvě dostala antidepresiva, s tím že je to panická porucha a že se to dá normálně léčit. Nemusím říkat že antidepresiva nezabrala..tak jsem dostala ještě asi další dvoje, než pochopili, že je problém a poslali mě na testy. Tou dobou už na mě mluvily hlasy, dva mužský a furt mi něco přikazovaly a komentovaly moje chování atd. Testy schizofrenii potvrdily a byly mi nasazeny antipsychotika(tuším že risperidon), ale nepomohly a tak následovala první hospitalizace na psychiatrii...a pak další a další, vždycky to zabralo jen na chvíli. A v jednu dobu jsem hlasy poslechla a pořezala se, s tím že to chci ukončit...a tak dále, do toho těžké deprese a antidepresiva. Poslední hospitalizace proběhla v únoru v Dobřanech. Od té doby tak nějak přežívám, chodím do Ledovce a tak. Čeká mne od příštího týdne tříměsíční stacionář pro psychotické poruchy ve FN Plzeň. Tak uvidím. Každopádně bych se ráda přidala k vám do Zello. Jestli je to možné. Díky
Marky