Ako sa dnes máš? 15

@Jaro123444 Mně po 2. atace ty úzkosti (=strach bez příčiny) "zmizely" až tím, když jsem začala brát Neurol pravidelně každé ráno. Ale nevím, jestli je to dobrá rada pro tebe.

@Jaro123444 Ono to trochu utlumuje. Po užití Neurolu si jdu vždy na 30-40 minut lehnout, aby Neurol v klidu zabral, a stávalo se mi, že jsem přitom usnula a probudila se až za hodinu a syn kvůli tomu přišel pozdě do školy (protože ho budím v 7, aby se oblékl a odešel a prostě jsem to zaspala ). Vyřešila jsem to tím, že si nejdu lehnout do ložnice, ale do obýváku, tam si rozsvítím světlo a těch 40 minut si čtu a neusnu.

@Jaro123444 To bych si dala Neurol ještě ráno, než bych šla do práce. A kdyby mi to nestačilo, tak ještě druhý odpoledne. Už to mám za ty roky "vymakané" tak, že ten druhý si vezmu ve chvíli, kdy je chvilku klid (třeba když sedím chvíli v MHDčku), anebo klidně i "za pochodu", když někam jdu, a i tak mi to zabere. Ale pokud nemusím, snažím se odpoledne už venku nic nezařizovat a být doma, abych si ten druhý Neurol nemusela brát.
Mám půlkový Neurol - 0,5 mg.

@Jaro123444 Mně funguje od rána až do cca 14-15h odpoledne. Ale nevím, jestli si to jen nenamlouvám, jestli Neurol není pro mě jen taková psychická berlička, něco jako placebo efekt.
Kdysi, když jsem brala Neurol podle potřeby, jsem si ho někdy dávala před spaním, když jsem cítila silnou úzkost, aby úzkost ustoupila a já mohla usnout, ale Neurol mě večer nikdy neuspával, jen uklidňoval, když jsem byla moc úzkostná.
Na zklidnění a usnutí jsem dostala Tisercin - ten znáš? Ale neberu ho prakticky nikdy, mám ho jen pro případ, že bych někdy opravdu nemohla usnout. To se mi stává typicky při atace, že úzkost a neklid dosáhnou takové intenzity, že nemůžu v noci vůbec spát. Tak kdyby se mi nedejbože zase někdy rozjela ataka, dám si na noc Tisercin a budu doufat, že aspoň na pár hodin usnu.

Díky, @Jaro123444 . A já tobě budu držet pěsti, ať se podaří najít ti vhodné léky ve vhodném množství. Obdivuju tě, že bojuješ i přesto, že míváš černé myšlenky a že tě tvoji rodiče moc nepodrží. Oni se asi nemůžou smířit s tím, že jejich syn má nějaké (psychické) potíže. Máš to těžké, ale vydrž.
A uvažoval jsi i o psychologovi/psycholožce? Takový dobrý psycholog by ti mohl pomoct jak zvládat svůj stav, tak by ti mohl dát dobré tipy pro učení se, jak se připravit k psychiatričce, abys jí řekl všechno důležité, jak zvládat úzkosti bez prášků atd.

@Jaro123444 Ano, psychologa ti doporučí psychiatrička a napíše ti i žádanku, kterou pak dáš psychologovi na začátku terapie. Pak ti půjde péče psychologa na zdravotní pojišťovnu.
Ale než požádáš psychiatričku o doporučení vhodného psychologa, tak jí popiš, jak se cítíš. Psychiatrička ti pak možná doporučí psychologa, který se zabývá takovými problémy, jako máš ty, nebo si myslím, že by ti taky mohla říct, že nejdřív počká na tvé výsledky z psychotestů.
Jsou psychologové, co se zaměřují třeba hlavně na deprese, pak jsou psychologové pro psychotické pacienty atd. (A asi jsou i nějací obecní psychologové, ale vždycky je lepší sehnat si takového, který má zkušenosti s tím, co prožíváš.)
Nevím, jak u vás, ale u nás je čekací doba na psychology tak 2-3 měsíce.

@Sweetheart Svěříš se svojí psychiatričce se svými náladami? Zdá se, že ti zabíhají příliš do extrémů, měl bys to řešit, dokud jsi schopný uvažovat rozumně, dřív, než provedeš nějakou hloupost, ať už v depresi nebo v mánii. Já chápu, že nerad polykáš prášky, ale připadáš mi jako docela jasný případ, kdy by ti ty prášky mohly hodně pomoct, stačilo by trochu sebedisciplíny.